Jdi na obsah Jdi na menu
 


O gestalt terapii

pár slov o přístupu, kterým pracuju

Gestalt terapie se řadí k proudu humanistické psychoterapie, v němž je terapeutický vztah chápán jako vztah mezi lidskými bytostmi, spíše než jako vztah lékař-pacient a zdůrazňováno je naplnění lidského potenciálu.

Čtyři tvrzení o gestalt terapii (dle Polsterových): síla je v přítomnosti, prožívání se počítá nejvíc, terapeut je svým vlastním nástrojem a terapie je příliš dobrá na to, aby se omezovala jen na nemocné.

Některé principy gestalt terapie:

  • UVĚDOMOVÁNÍ: je hlavním nástrojem gestalt terapie. Rozvoj klientova uvědomování je zároveň důležitým cílem terapie. Jde o formu prožívání definovaného jako bytí v kontaktu s vlastní existencí, tedy s tím, co je. Proces uvědomování se tedy vždy děje v přítomném okamžiku, tj. teď a tady. V terapii se klient učí smysluplnému uvědomování. Podle gestalt teorie člověk, který si plně uvědomuje, ví, co dělá, jak to dělá a také ví, že má alternativy a zvolil si být takový, jaký je. (Opačně také platí, že čeho si nejsem vědom, to nemůžu ovlivnit.) Uvědomování zahrnuje prožívání na tělesné, mentální, emocionální a spirituální úrovni. Prostřednictvím něj lze také odhalit, jak se klient sám podílí na vzniku či udržování svých potíží. Tento celistvý proces oživuje naše bytí, vede k osobnímu růstu a mění nás.
  • princip TEĎ A TADY: gestalt terapie se na „teď“ čili na současný okamžik orientuje víc, než kterýkoliv jiný psychoterapeutický přístup. Změna se děje v každém momentu a také  uvědomování probíhá vždy v současném okamžiku, v přítomnosti. V gestalt terapii se terapeut s klientem zabývají také zážitky, které proběhly před minutami, dny i roky, ale které jsou důležité pro přítomnost. Od vyprávění o něčem se však snaží přejít k přímému aktuálnímu prožívání.
  • PARADOXNÍ TEORIE ZMĚNY: Jde o paradox, který říká, že čím víc se člověk snaží být tím, kým není, tím víc zůstává stejný. Ke spontánní změně v gestalt terapii proto dochází, když klient alespoň na chvíli opustí to, čím by se chtěl stát a pokusí se být tím, kým je, se vším, co k němu patří (prostřednictvím uvědomování). Změna tedy nastává skrze sebepoznání, sebe-přijetí a v rámci zdravého interpersonálního kontaktu (v terapii prostřednictvím terapeutického vztahu).

Cíle gestalt terapie:

  • rozvoj uvědomování
  • integrace celé osobnosti (tělesných prožitků, emocionálních pocitů a myšlení)
  • sebepoznání, přijetí sebe sama, schopnost kontaktu a přijetí zodpovědnosti za své volby
  • znovuzískání větší kontroly a vlády nad vlastním životem
  • plnější a autentičnější život
  • uvědomění si svých potřeb a odkrytí zdrojů k jejich uspokojení
  • rozšíření repertoáru chování
  • završení neukončených životních událostí, apod.

Terapeutický vztah, přístup terapeuta ke klientovi:

Vztah mezi terapeutem a klientem je považován za nejdůležitější léčivý faktor a jádro celé psychoterapie, zároveň je chápán jako autentické setkání dvou bytostí. Terapeut přináší do psychoterapie sám sebe a projevuje se vůči klientovi autenticky. Akceptuje klienta takového, jaký je a má hluboký respekt k jeho prožívání. Klient je považován za experta na sebe samotného a na to, co je pro něj dobré (je expert na svůj problém i jeho řešení). Terapeut má oproti klientům dovednosti a znalosti, prostřednictvím nichž pomáhá klientům rozvíjet jejich uvědomování (např. potřeb, životních možností, dilemat, prožívání  atd.).